Fyzikální veličina charakterizuje fyzikální vlastnosti, stavy fyzikálních objektů a jejich změny, které lze měřit.
Skalár označuje fyzikální veličinu, která je s ohledem na zvolenou jednotku zcela určena jediným číselným údajem (zatímco vektory nebo tenzory jsou určeny více číselnými hodnotami).
Ve fyzice se předpokládá, že skalární veličinu můžeme fyzikálně změřit nebo vypočítat v rámci dané souřadnicové soustavy klasické mechaniky, přičemž pokud přejdeme k nové souřadnicové soustavě, která bude vůči původní souřadnicové soustavě otočená, posunutá nebo zrcadlená, měl by transformovaný pozorovatel stejným postupem změřit nebo vypočítat totéž číslo. Jinými slovy: příslušná hodnota skalární veličiny nezávisí na volbě souřadnicové soustavy.
Skalární fyzikální veličina může mít rozměr, jen relativně malá část fyzikálních veličin je bezrozměrná. Velikost skalární veličiny závisí na volbě jednotek měření (zvolíme-li např. pro fyzikální veličinu délka jednotku soustavy SI 1 metr, dostaneme zcela jinou číselnou hodnotu délky než v případě, kdy měříme například v yardech nebo ve stopách). S ohledem na to, že jsou skalární veličiny čísla, lze s nimi provádět stejné operace jako s čísly, a to pokud jsou bezrozměrné. Pokud rozměr mají, můžeme skalárně sčítat pouze ty skalární veličiny, které mají stejný rozměr (délku s délkou, teplotu s teplotou).
Vektor je fyzikální veličina, která má kromě velikosti i směr. Nejznámějším vektorem je síla, která má velikost, směr v dané vektorové přímce a měří se v newtonech. Více působících sil se skládá podle zákona o skládání sil (rezultantu výsledné síly lze získat pomocí tzv. silového rovnoběžníku). Vektory se ve fyzice popisují pomocí souřadnic dané souřadné soustavy, kterou často bývá soustava kartézská. Souřadnice každého vektoru tvoří uspořádané n-tice čísel, označované jako složky vektoru, přičemž počet složek daného vektoru souvisí s dimenzí daného vektorového prostoru.
Fyzikální veličiny rovněž můžeme dělit na fyzikální veličiny:
- dějové popisující určitý fyzikální děj, který probíhá v čase (např. teplo nebo práce);
- stavové popisující fyzikální stav dané soustavy v daném čase (např. teplota, tlak, objem, energie).