Hybnost je vektorová fyzikální veličina, která popisuje translační pohyb.
Hybnost je v souladu s Newtonovým zákonem síly součinem hmotnosti tělesa a rychlosti jeho pohybu. Hybnost i rychlost mají stejný směr, oba vektory leží v téže vektorové přímce. Hybnost tělesa odpovídá impulzu síly, který je zapotřebí k uvedení tělesa z klidu do pohybu odpovídající rychlostí; na zastavení tělesa je třeba impulz opačný, tj. opačného směru.
V kinematice lze charakterizovat pohybový stav tělesa pomocí jeho rychlosti. V dynamice to nestačí, jinými slovy: záleží nejen na rychlosti, ale rovněž na hmotnosti těles vzájemně na sebe silově působících v dané soustavě, dochází ke srážce těles doprovázené částečným nebo úplným předáním hybnosti, tj. k rázu těles.
Ráz těles je relativně krátkodobý děj interakce dvou těles, při kterém dochází k náhlým změnám vektorů rychlostí hmotných středů obou těles i vektorů jejich rychlostí. Interakční nárazové síly odpovídají rychlým změnám vektorů rychlosti, tj. velkým zrychlením, a jsou tedy značné. Průběh nárazových sil rovněž závisí na vlastnostech těles, na jejich tvaru a způsobu, jakým k nárazu došlo, zda došlo ke spolupůsobení kluzných (třecích) sil v povrchu těles i podložek. Často dojde k nevratným změnám tvaru těles, k deformaci nebo dokonce ke spojení těles.
Pokud se tělesa na počátku rázu dotknou v jediném bodě, jde o tzv. bod rázu. Tímto bodem vedeme myšlenou společnou tečnou rovinu obou těles a bodem rázu kolmici (normálu) k této rovině. Leží-li hmotné středy obou těles na této kolmici, nazývá se ráz středový (centrální), pokud neleží hmotné středy obou těles na této kolmici, nazývá se ráz výstředný.
Moment hybnosti je vektorová fyzikální veličina, která popisuje rotační pohyb.
Moment hybnosti se určuje vzhledem k bodu nebo ose. Moment hybnosti bývá také označován jako kinetický moment, impulsomoment nebo točivost.
Zákon zachování momentu hybnosti lze jednoduše a velmi názorně demonstrovat pomocí otáčivé židle, činek a experimentátora. Experimentátora posadíme na otáčivou židli, do jeho upažených rukou vložíme činky a roztočíme ho. Pokud bude během otáčení připažovat a upažovat, budeme sledovat změny v jeho rychlosti otáčení. Jde o podobný jev jako pozorujeme u krasobruslařů při piruetách.
Při připažení se zmenší moment setrvačnosti, rychlost otáčení naroste tak, aby celkový moment hybnosti zůstal zachován. Upažením se naopak zvětší moment setrvačnosti a úhlová rychlost úměrně tomu poklesne.
Obdobně lze experimentátora posadit na otáčivou židli, vložit mu do rukou setrvačníkové kolo tak, že osa setrvačníkového kola je vodorovná a poté
soustavu roztočit. Pokud experimentátor natočí osu setrvačníkového kola do směru rovnoběžného s rotační osou otáčivé židle, začne se židle i
s experimentátorem a jeho setrvačníkovým kolem otáčet. Při otočení osy setrvačníkového kola o 180° lze pozorovat změnu směru otáčení židle.
Podstata jevu opět plyne ze zákona zachování momentu hybnosti.