Moment síly je vektorová fyzikální veličina, která vyjadřuje míru otáčivého účinku síly na těleso. Otáčivý účinek síly se vztahuje vzhledem k danému bodu nebo přímce (ose otáčení). Bod, ke kterému se moment síly určuje, se nazývá momentovým bodem. Kolmá vzdálenost síly od její osy otáčení k momentovému bodu je tzv. rameno síly. Bod, vůči němuž se určuje moment síly, nemusí být bodem ležícím na ose otáčení. Moment síly můžeme určit vzhledem k libovolnému bodu, a to i vzhledem k bodům, které se nachází mimo těleso.
Moment síly je definován jako součin síly a kolmé vzdálenosti osy síly od daného bodu. Velikost momentu síly tedy závisí na velikosti síly a na vzdálenosti od osy otáčení (čím dále, tím větší moment síly).
Směr vektoru momentu síly je kolmý na rovinu síly a polohového vektoru působiště, určuje se pravidlem pravé ruky: „zahnuté prsty pravé ruky ukazují směr otáčivého účinku síly (směr otáčení tělesa), vztyčený palec ukazuje směr momentu síly.“
![]() |
![]() |
Předpokládejme, že na těleso působí síla F, a to v rovině kolmé k ose otáčení. Nechť d rameno síly je kolmá vzdálenost osy otáčení od vektorové přímky p, ve které leží síla F. Potom velikost momentu síly M vzhledem k ose otáčení určíme:
Jednotkou je N·m, nikoliv však joule. M je totiž vektorová veličina (práce je však veličina skalární).
Rezultanta M momentu sil současně působících na tuhé těleso F1,F2,…,Fn otáčivé kolem pevné osy se rovná vektorovému součtu n momentů n dílčích sil vzhledem k této ose otáčení.
Otáčivý účinek sil působících na tuhé těleso schopné otáčet se kolem pevné osy se ruší, je-li výsledný moment dílčích sil vzhledem k dané ose nulový. Rovnováhu sil vyjadřuje momentová věta:
![]() |