Impulz síly je vektorová fyzikální veličina, která vyjadřuje časový účinek působení síly. Velikost impulzu síly závisí na velikosti síly a na čase, po který tato síla působila. Čím delší dobu síla působí, tím větší je její účinek. Impulz síly je určen jako součin síly a časového intervalu
,
kde je F konstantní síla působící po dobu Δt.
Pokud síla během svého působění konstantní není a mění se podle analytického předpisu, lze impulz síly vyhodnotit pomocí infinitezimálního počtu
.
Impulz síly odpovídá podle Newtonova zákona síly změně hybnosti tělesa Δp, resp. dp
, resp.
Síla je vektorová fyzikální veličina, která vyjadřuje míru vzájemného působení látkových těles nebo polí. Časové účinky síly jsou vektorové, tj. statické (deformační), anebo dynamické (impulz síly je příčinou změny pohybového stavu tělesa (např. uvedení tělesa z klidu do pohybu nebo naopak), resp. změny velikosti nebo směru rychlosti tělesa. Taková změna je (v inerciální soustavě) vždy podmíněna působením jiných těles, ať už přímým dotykem (nárazem, třením, tažením, tlačením) nebo prostřednictvím silového pole.
V Newtonově mechanice je časový účinek síly spojován přesně řečeno s existencí síly působící mezi interagujícími tělesy, nejde o „pouhé“ starověké chápání síly jako izolované příčiny pohybu nebo deformace. Pojem síly je v moderní klasické fyzice zobecněn o tzv. zdánlivé síly, které mají původ nikoliv pouze v dotykovém vzájemném působení těles, případně v bezdotykovém vzájemném působení polí (magnety se přitahují nebo odpuzují, aniž se vzájemně dotýkají), ale rovněž ve zrychleném pohybu příslušné vztažné soustavy (setrvačné síly v tzv. neinerciálních soustavách, např. působení síly na člověka ve výtahu).
Dráhové účinky síly jsou naopak skalárního charakteru, definujeme takto mechanickou práci.