Pro složené pohyby platí princip superpozice (princip skládání pohybů): „jestliže těleso koná více pohybů najednou, pak jeho výsledná poloha je taková, jako by tyto pohyby konalo po sobě, a to v libovolném pořadí“.
Složený rovinný pohyb bodu je pohyb bodu v rovině složený ze dvou nebo více současných rovinných pohybů. Rovinný pohyb je zpravidla složen z unášivého a relativního pohybu (např. člun se pohybuje po proudící řece /proud unáší člun unášivou rychlostí) a současně člun se pohybuje po hladině rychlostí danou hnacím motorem, která se nazývá rychlostí relativní).
Unášivý pohyb koná těleso, po kterém se druhé těleso pohybuje vlastním pohybem, neboli první těleso druhé „unáší“ určitou rychlostí „u“.
Relativní pohyb koná těleso po jiném pohybujícím se tělese, jelikož je vztažena k již pohybujícímu se tělesu a tak je rychlostí relativní „w“.
Složením těchto dvou pohybů dostaneme výsledný pohyb tělesa s rychlostí c, která je vektorovým součtem unášivé a relativní rychlosti.
V praxi nastávají různé případy složeného rovinného pohybu, kdy dráhy unášivého a relativního pohybu mohou být přímky (stejného nebo různého směru) nebo jeden z pohybů muže být křivočarý nebo mohou být oba křivočaré. Navíc unášivá i relativní rychlost mohou být rovnoměrné nebo nerovnoměrné. Celková rychlost složeného pohybu je vektorovým součtem unášivé a relativní rychlosti:
Specifickými případy složených pohybů jsou pohyby těles po řece (plavec, motorový člun), dále vrhy v homogenním gravitačním poli Země (složením rovnoměrného přímočarého pohybu a volného pádu), dále např. valivý pohyb (válce, koule) po nakloněné rovině apod. Součásti různých strojů se pohybují dílčími pohyby a stroj jako celek vykonává pohyb složený (kola automobilu rotují a současně se pohybují translačně). Zeměkoule rotuje kolem své vlastní osy a současně obíhá kolem Slunce. V přírodě i v technické praxi dochází ke skládání pohybů těles mnohem častěji než k pohybům jednoduchým.