V rámci klasické Newtonovy mechaniky pevného tělesa je kinetická energie určena vztahem, který platí obdobně i pro kapalné těleso
,
přičemž m je hmotnost kapalného tělesa (tj. kapaliny daných materiálových vlastností, která proteče určitým průtokem trubice za určitý čas), v je rychlost kapalného tělesa. Namísto rychlosti lze v této rovnici rovněž uvažovat hybnost p kapalného tělesa, takže pak platí pro kinetickou energii EK vztah
Rychlost v i hybnost p jsou vektorové fyzikální veličiny, v tomto případě však na jejich směru nezáleží. Kinetická energie zůstane stejná i v tom případě, že se změní směr pohybu, pokud se samozřejmě zachová velikost rychlosti. Druhou mocninu vektoru rychlosti (resp. hybnosti) ve fyzikálních vztazích je třeba chápat jakoskalární součinvektoru se sebou samým, přičemž výsledkem této operace je pak druhá mocnina velikosti vektoru.
Charakteristické bilanční fyzikální veličiny pro tekutinu jako fyzikální systém jsou tedy: hmotnost, hybnost a mechanická energie. Mechanická energie tekutin zahrnuje dynamickou (kinetickou, pohybovou složku) ve většině případů technických aplikací neoddělitelně od složky statické (pokud je v reálu statická složka neměřitelná, tj. je zanedbatelná, je relativně extrémně malá v porovnání se složkou dynamickou).
Hydrodynamika je obor mechaniky, který v technické praxi zkoumá především silové působení na těleso obtékané proudem kapaliny, aerodynamika je obormechaniky, který především zkoumá silové působení na těleso, které je obtékáno proudem vzduchu. Tyto obory mají největší význam v lodní dopravě, letectví,automobilismuaarchitektuře.
Zejména proudění vzduchu je relativní a lze jej obtížněji predikovat než proudění kapaliny za stejných podmínek. To znamená, že na těleso působí stále stejné síly, pokud je těleso vůči okolí v klidu a vzduch kolem něj obtéká nebo naopak. Při obtékání těles proudem vzduchu se na jeho jednotlivých površích více či méně tento vzduch stlačuje a tím se vytváří nerovnoměrné tlakové pole, které způsobuje silovou nerovnováhu.
Statický tlak lze změřit ve chvíli, kdy se vzduch (případně kapalina) nepohybuje, dynamický tlak lze změřit pouze za pohybu vzduchu (případně kapaliny) jako pokles statického tlaku a poté lze zjednodušeně uvažovat, že celkový tlak je součet statického a dynamického tlaku. Součet statického a dynamického tlaku je konstantní, takže pokud se těleso vůči okolnímu vzduchu nepohybuje, je statický tlak maximální a dynamický tlak nulový. V případě pohybu pak stoupá dynamický tlak a statický o tutéž hodnotu klesá. S rostoucí rychlostí roste i dynamický tlak, s dynamickým tlakem i dynamická, kinetická složka energie. Pokud je obtékané těleso asymetrické, proudění vzduchu kolem něj bude také asymetrické a na jedné straně bude rychlost obtékání větší než na straně druhé. Na straně, kde bude vyšší rychlost proudění, bude rovněž vyšší dynamický tlak a nižší statický tlak. Nerovnováha statického tlaku způsobí vznik aerodynamické síly.